Kronika
Marsyas - Časopis studentů dobříšského Gymnázia Karla Čapka
19.1.2014Již od dubna 2013 probíhá na Gymnáziu K.Čapka v Dobříši projekt s názvem Mediální výchova kreativně. Studenti poznávají různé druhy mediálních sdělení, především se však věnují vlastní mediální tvorbě. V rámci projektu je pro ně připravena řada aktivit - exkurze do zajímavých lokalit Středočeského kraje, besedy s významnými osobnostmi z mediálního světa, kurz rétoriky a kurz technické administrativy. Poznatky z exkurzí a besed jsou pro studenty podkladem pro jejich mediální tvorbu - připravují tištěné časopisy a internetové zpravodaje. V červnu 2013 se konal celoškolní "Řečnický duel", při kterém si všichni mohli vyzkoušet své rétorické schopnosti. Na konec školního roku 2013/14 chystáme Filmovou akademii, kde porota posoudí nejlepší studentské práce v oblasti fotografií (fotoreportáže ze Středočeského kraje) a krátkých filmů.
Besedy pomáhá zajišťovat Památník K.Čapka ve Strži. Studenti oceňují možnost diskutovat s významnými představiteli médií, k nejzajímavějším patřily besedy s Janou Bouškovou (televizní a rozhlasová reportérka), s Davidem Tesařem (fotograf ČTK) nebo s Jindřichem Šídlem (redaktor Hospodářských novin).
Garanti projektu, GKČD
Euroots 2013
Se staženým žaludkem nervózně buším do dveří auta. Marně se snažím zakrýt svou nervozitu. Je 9. října 2013, den, kdy se má na naší škole konat konference Euroots. Té ze zúčastní školy z několika zemí Evropy - Česká republika, Itálie, Holandsko, Německo, Belgie a Norsko. A u mě měla bydlet čtrnáctiletá Němka. Když na parkoviště před Modrou kočkou přijel minibus s našimi hosty, nervozita ve mě ještě stoupla. Až o chvíli později jasem zjistila, jak moc zbytečná byla. Okamžitě jsem si s Marií padly do noty.
Středa byla volná, na ubytování, a ve čtvrtek už jsme měli přichystaný program - prohlídku zámku, města a program ve škole, kde jsme se učili básničky v různých jazycích (rada - neučte se holandsky, vážně!). V pátek nás čekal Wordcraft v Čechově stodole, kde jsme vyráběli ozdoby z perníků a velikonoční vajíčka, a ve škole potom lekce tance s irským učitelem. Polku jsme samozřejmě, jako správně hrdí Češi, učili my. :) Navečer jsme jeli do penzionu Nový rybník, kde se konala konference. Zástupci jednotlivých škol nás seznamovali se svým státem, městem a školou.
Sobota byla dnem, na který se většina cizinců těšilo nejvíc- výlet do Prahy. Tam jsme se rozdělili do skupinek, ve kterých jsme měli naším hostům ukázat památky Prahy. Naštěstí se nám podařilo (i přes nepřízeň počasí a přes sobotní, turisty přeplněnou Prahu) ukázat hostům nejdůležitější památky. V neděli byla všude cítit smutná atmosféra - den odjezdu. Většina z nás se loučila se slovy, že se ještě uvidíme.
Bylo nádherné vidět, kolik lidí se učí jeden společný jazyk, aby byla možná vzájemná komunikace. Že nehrozí ta nekonečná jazyková bariéra, kterou trpí většina našich rodičů. Celý projekt byl neuvěřitelně přínosný - jak jazykově, tak i pro poznání jiných kultur a lidí. Přesně tohle jsou akce, kdy si řeknete, že se do té školy někdy vážně vyplatí chodit.
Martha Graham alias „Matka moderního tance”
Martha Graham byla americká tanečnice, choreografka a učitelka moderního tance. Říká se, že měla stejně velký vliv na tanec jako Piccaso na výtvarné umění nebo Stravinskij na hudbu. Tančila a vymýšlela choreografie přes sedmdesát let. Byla první tanečnicí, která hrála u Bílého domu a jezdila do zahraničí jako kulturní velvyslankyně. Získala Prezidentskou medaili svobody.
Mladá léta
Narodila se 11. května roku 1894 v Pittsburghu v Pensylvánii. Martha byla brzy ovlivněna svým otcem Georgem Grahamem, který byl lékař specializující se na nervové poruchy. Věřil, že tělo může vyjádřit své vnitřní smysly. Tuto myšlenku převzala i jeho dcera.
V roce 1910 se celá její rodina přestěhovala do Kalifornie. Poté, kdy její otec zemřel, nastoupila do nově otevřené školy Tance a souvisejících umění založené Ruth St. Denis a jejím manželem Tedem Shawnem. Graham v Denishawnu strávila více než osm let.
Od tancování k choreografii
Graham na škole zlepšila svou techniku a začala tančit profesionálně. Z Danishawnu odešla v roce 1923 a vzala práci v Greenwich Village Follies. O dva roky později tuto práci opustila. Následně začala učit v Eastman School of Music a John Murray Anderson School v New Yorku.V roce 1926 založila Martha Graham Dance Company. Její počátky byly stylisticky podobné jejím učitelům. Rychle ale objevila svého uměleckého ducha a začala dělat v tanci experimenty. 18.dubna téhož roku Martha Graham debutovala se svým prvním samostatným představením, které se skládalo z osmnácti krátkých sól, které vymyslela. Později o představení řekla : „Všechno, co jsem udělala, bylo ovlivněno Denishawnem.“
Martha Graham vytvořila spoustu přelomových děl. Například Revolt (1927), Strike (1928), Chronicle, Clytemnestra atd. Mnoho z těchto prací využilo princip napětí a uvolnění - To, co Graham nazvala „kontrakce a uvolnění“.
V pokročilém věku odešla Martha Graham ze scény. Když viděla mladé tanečníky tancovat její choreografie původně určené pro ni a jejího bývalého manžela, upadla Graham do hluboké deprese. Začala pít a její zdraví se zhoršilo. V roce 1972 pít přestala a vrátila se do svého ateliéru, aby pokračovala v choreografiích. Graham vytvářela choreografie až do své smrti. Zemřela na zápal plic v roce 1991 v New Yorku. Bylo jí 96 let.
Miriam Pogranová, kvinta
Odhalené tisícileté tajemství faraona
Tutanchamon, nevýrazný, ale přesto nejznámější vládce starověkého Egypta. Z celého faraonova života se zřejmě pro nás nejzajímavější událostí stala až panovníkova smrt, o které se dodnes vedou četné spory.
Faraon Tutanchamon pocházel z 18. dynastie, tedy z jedné z nejvýznamnějších dynastií starověkého Egypta, s jejímž počátkem přichází znovusjednocení Egypta a vznik Nové říše. Na trůn nastoupil již jako devítiletý, navíc do své předčasné smrti vládl pouhých deset let (asi 1333-1323 př. n. l), a zřejmě právě proto Tutanchamon zdaleka nepatřil k nejdůležitějším vládcům. Přesto se ale paradoxně stal nejznámějším představitelem své dynastie. O jeho slávu se totiž o téměř 3500 let po faraonově smrti postaral roku 1922 britský archeolog Howard Carter, který v Údolí králů Tutanchamonovu hrobku s jedinečnými poklady objevil.
Podle četných výzkumů trpěl Tutanchamon řadou chorob, např. nadměrným zvětšením mužských prsních žláz a po otci Achnatanovi zdědil menší rozštěp horního patra. Vědci to přičítají degeneraci způsobené tehdy běžnými sňatky mezi blízkými příbuznými. Celkově byl faraon slabší, a protože měl levou nohu kratší než pravou, musel se při chůzi opírat o dřevěné hole. To vše se podařilo výzkumy zatím zjistit. Předmětem mnoha dohadů však stále zůstává Tutanchamonova smrt. Až donedávna se tvrdilo, že faraon zemřel na zlomeninu způsobenou pádem z vozu, k čemuž se navíc následně přidala sněť a malárie. Britský egyptolog Chris Nauton však 3. listopadu 2013 předložil upravenou verzi, podloženou závěry získanýnými využitím moderních technologií (např. virtuální pitva) a rentgenovými snímky. Tvrdí, že Tutanchamon nezemřel po pádu z vozu, ale pod těžkým kolem, zřejmě tedy po přejetí kočárem. Tomu by nasvědčovaly panovníkovy značně deformované ostatky, ale také fakt, že byl Tutanchamon pochován jako jediný faraon bez srdce, které bylo po srážce zcela zničeno. Panovníkovo tělo se pak podle zvyklostí balzamovalo, avšak balzamovači svou práci podle posledních informací neprovedli tak, jak by se očekávalo. Po použití vonných esencí a olejů totiž tělo Tutanchamona v sarkofágu po chemické reakci s kyslíkem a lněnou tkaninou samo vzplálo a ohořelo.
V roce 1922, kdy už většina lidí pokládala objevení dalších hrobek faraonů v Údolí králů za dosti nepravděpodobné, byl zcela opačného přesvědčení britský archeolog Howard Carter. Až s neuvěřitelnou umíněností věřil, že se právě v místě vykopávek musí nacházet hrobka jakéhosi, v té době jen málo známého, Tutanchamona. Ani dlouhý neúspěch v pátrání ho neodradil, avšak když se sponzor celé akce lord Carnarvon rozhodl vykopávky ukončit do čtrnácti dnů, i ta nejmenší naděje se pomalu vytrácela. Ale právě v oné beznadějné situaci, 4. listopadu 1922, narazil Carter na několik schodů vedoucích k zapečetěným dveřím. To, co se skrývalo za nimi, nikdo neočekával, stejně jako objevení hrobky.
Čtyři pohřební místnosti naplněné až k prasknutí vázami z alabastru, tepanými truhlami, nosítky, křesly, zlatem a dalšími poklady. Všechny tyto artefakty zpomalily postup k samotné Tutanchamonově hrobce, a proto k jejímu odkrytí došlo až o tři roky později.
Eliška Krocová, kvinta
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
[www.esfcr.cz, www.strukturalni-fondy.cz, www.msmt.cz]
související články: projekt OPVK mediální výchova